2.ročník

ROZHOVOR S M.NOVOSADEM, dramaturgem ČT

Čím jsou filmy, které nabízí festival Polské dny, zajímavé?
Rádi bychom divákům u nás zprostředkovali příležitost seznámit se s umělecky ambiciózní současnou polskou kinematografií, jejíž dostupnost je pro české publikum jinak značně omezená. Náš malý výběr jsme proto rozprostřeli mezi aktuálně nejreprezentativnější tendence, které lze ve filmech našich severních sousedů momentálně spatřovat. V případě 4 nocí s Annou se jedná o návrat světově uznávaného klasika k filmové režii po 17 letech Jerzyho Skolimowského a navíc o formálně mimořádné dílo, které velmi subtilně pátrá po podstatě lásky v dnešním světě. Třísky zase představují Macieje Pieprzycu, tvůrce střední generace filmařů, jehož mozaikovité vyprávění ukazuje několik lidských osudů, které si hledají své uplatnění ve světě a jejich hrdinové se často musí sami navzájem zraňovat, aby teprve skrze bolest pocítili skutečný dotyk života. A konečně opus Malgorzaty Szumowské, 33 scén ze života, zastupuje nejmladší generaci, která svým příběhem překračuje nejen hranice Polska, ale také volí nekompromisně osobní výpověď, která je protestem vůči společenským konvencím i překonáním vlastních traumat spojených s výchovou a snaží se přehodnocovat tradiční rodinné hodnoty.


Jak je na tom současná polská kinematografie?
Současná polská kinematografie zažívá v posledních několika letech nebývalou konjunkturu. Zejména díky garantované státní podpoře vzniká v tuto chvíli dokonce možná více filmů, než je polský trh schopen unést. Výhodou ale je, že vedle průměrných komerčních titulů se daří realizovat rovněž náročnější témata a pak také podporovat mladé talentované tvůrce. Je sice pravda, že Poláci stále ještě na svého nového Wajdu, či následovníky Kieślowského čekají, ale právě generace nového pokolení režisérů, jakými jsou Jakimowski (jeho Fígle jsme loni promítali), nebo třeba právě Szumowská, dokazují, že jejich projekty mohou překročit rámec lokálního kina a jsou příslibem zájmu prestižních světových filmových festivalů, kde dokáží oslovit i mezinárodní publikum a prosadit se.


Jaký smysl a přínos má pořádání festivalu Polské dny?
Jak už jsem předeslal na začátku, chceme českému divákovi rozšířit obzory vnímání současné polské kinematografie. Není nic smutnějšího, než neznalost kulturního povědomí našich sousedů, jejichž umění přitom do jisté míry v tomto příhraničním prostoru bezprostředně ovlivňuje bytostně i nás jako jedince či společnost. Tuzemský návštěvník kina má mnohdy větší přehled o americké filmové produkci, než o tématech, která rezonují v polských snímcích. Přitom jsou to častokrát pro nás daleko inspirativnější podněty, ze kterých máme šanci se dozvědět mimo jiné i o sobě samých mnohem více, než z hollywoodských fantazií. Polské dny toto kulturní osvěžení nabízejí a věřím, že i tato skromná reflexe může být podnětná a třeba časem bude oslovovat ještě více zvídavých lidí, kteří se nechtějí spokojit pouze se zábavou, ale hledají taky alternativu.

POEZIE V DOMĚ KNIHY LIBREX

EWA LIPSKA

4. listopadu 2009 v 17 hodin

představení sbírky "Okamžik nepozornosti"

setkani bude moderovat překladatel této sbírky, pan Libor Martinek

básně bude číst herecka činohry Divadla Jiřího Myrona v Ostravě, pani Veronika Forejtová.

RYSZARD KRYNICKI

16. listopadu 2009 v 17 hodin

setkání s významným polským básníkem bude uvádět olomoucký překladatel, pan Václav Burian

https://www.librex.cz/dumknihy/

Desetiletí Solidarity

VERNISÁŽ: 3.11. 2009 v 18 hod.

Antikvariát a galerie Fiducia (výstava potrvá do 30.11.2009)

Účast na slavnostním zahájení výstavy přislíbil  konzul PR pan Jerzy Kronhold a  paní Petruška Šustrová

4. června 1989 měli občané Polska jako první z podrobených národů sovětského bloku možnost vyjádřit své názory v alespoň částečně demokratických volbách. Na základě kompromisu mezi režimem a opozicí byla svobodně volena pouze část mandátů, avšak reakce společnosti žádný prostor pro oktrojovanou „polodemokracii“ nenechala. Více než 99 procent volených křesel v parlamentu získali kandidáti Solidarity a brzy na to mělo už Polsko prvního nekomunistického premiéra, Tadeusze Mazowieckého. Skončil tak dlouhý proces emancipace polské společnosti od nadvlády komunistické strany, který v duchovním rozměru začal návštěvou Jana Pavla II. v létě 1979, v srpnu 1980 propukl v hnutí Solidarita a překonal i násilí, jež na vlastní obyvatelstvo použila komunistická moc v prosinci 1981. Toto je příběh, který můžete sledovat na výstavě Desetiletí Solidarity.